evelyn

HDR

Budete potřebovat Adobe Photoshop CS2 a vyšší verzi.  
Naučíte se, jak používat HDR nářadí pro využití maximálního svetelneho rozsahu. 
Trvá to jen 15 minut. 
 
HDR (High Dynamic Range) umožňuje zachytit větší dynamický rozsah než je možné na jednom zaběru. To otevírá zcela nové možnosti práce se světlem a dáva nám možnost fotografovat snimky, kterým jsme se dříve snazili vyhnou z čistě technických důvodů. Pojem dynamický rozsah je rozsah světelné intenzity, které fotoaparát zvládne zachytit, výsledek je buď zcela černý nebo zcela bílý (přepaly). Čím větší dynamický rozsah fotoaparát má, o to podrobnějsi detajly docílime ve stínech a přepalech a dostaneme obrázek který lépe odpovídá realitě. Digitální snímače mají stále vyšší rozlišení, což dává lepší výsledky v téměř každém ohledu s výjimkou světelného dynamického rozsahu. To je zvláště patrné u kompaktních fotoaparatů s vysokým rozlišením, které jsou citlivější na přepaly. Ale podívejme se na to z té "světlé" stránky, že můžete i presto kdykoliv zachytit široký svetelný dynamický rozsah i když ne na stejný záběr. Většina digitálních fotoaparátů vám umožnuje měnit nastavení expozice. Tím, že pouzijete několik různých expozic, můžete zachytit celý rozsah intenzity. S HDR-nástrojem  tyto různé expozice spojíte a tím získate co nejvíce podrobností i v problematických místech. Photoshop vytváří HDR soubory pomocí EXIF dat (čas, clona, ISO apod.) ze zdrojových obrázku. Program pak používá tyto informace, aby zjistil, kolik světla prochází každou části obrazu. Vzhledem k tomu, že se intenzita světla v různých oblastech může značně lišit používá Photoshop 32 bitů na každý barevný kanál (srovnatelné s 8 nebo 16 bity na běžné snímky) v HDR souboru. Výhoda těchto dodatečných bitů je v tom, že umožňují širokou škálu síly světla a je možno ji upravit pro potřebu jednotlivých obrázků. 
Obrazovka (nebo papírové kopie) můžou prezentovat pouze předem daný rozsah světelné intenzity, takže tady popíšeme, jak vytvořit 32-bitové HDR soubory a jak je převést do obvyklého 8  nebo 16-bitového obrazového souboru pro zobrazení na obrazovce nebo pro tisk.

HDR ma ovšem svá omezeni, technika funguje nejlépe behem určitých podmínek. Např.díky pohybujícímu se motivu můžeme dostat nečekaný výsledek, stejně jako při pohybu fotoaparátu- stativ je nutnost. Dále může dynamický rozsah ovlivnit kontrast obrazu negativně, což nám dá výsledek v nevýrazných barvách a obraz, co bude vypadat ploše. v extremních případech můzeme docílit nereálných efektů, např. haloefekt blízko míst s velkým světelným rozdílem. Když ovšem HDR techniku používáme správným způsobem s pečlivostí a opatrností posune to fotografii o krok blíže k realitě a navć dá fotografovi 
větší uměleckou volnost.


 
 
1. Vyber si správný motiv.
 
HDR funguje nejlíp pohybuje-li se motiv co nejméně. Opatrně s krajinou kde je voda, mraky nebo třeba listy na stromech v pohybu.
 
 
2. Zkontroluj si dynamický rozsah.
 
Nastav si fotoaparát na manuelt a naexponuj si nekolik záběrů s různým expozičním časem. Kontroluj si histogram, aby jsi měl přehled, jestli nejtmavější obrázek nepostrádá bílou a jestli nejsou nějaká úplně černá místa v nejsvětlejší expozici.
 
 
 
3. Exponuj naostro pro další použití.
 
Když jsi se rozhodnul pro vhodné expoziční časy, pouzij nejlépe dálkovou spoušť pro expozici tak rychle jak jen to jen možné. Tím minimalizuješ pohyb mezi exponovaním a dosáhneš tím ostřejší výsledek.
 
 
 
4. Pro optimální výsledek použijemme snimky v raw formátu.

 
5. Otevři si ve PS snímky které chceš poskládat do HDR.
 
Archív_Automatizovat poskládej v HDR. Jsou-li snímky exponovane pomoci stativu nepotřebuješ mít zaškrtnutou variantu automatické úpravy zdrojových snímků.Pokus se této variantě vyhnout, protože velice prodlužuje čas zpracování.
 





 
6.Prostuduj HDR fil.
 
V programu se ukáže histogram HDR obrázku. Když klikneme na OK, dostaneme

32bitový HDR obraz. Je třeba ho konvertovat do 8 nebo 16ti bitového, abychom se přiblížili ve výsledku efektu, který chceme dosáhnout.
 
 
 
7. Zkontroluj dynamický rozsah.
 
Vyrovnavej expozici tak, aby i v nejtmavších částích obrazu byly rozpoznatelné detajly.


 
8.Převádíme do 16ti bitoveho obrazu.
 
 
Mode 16 bits channel, vybereme si metodu převodu lokální přizpůsobení, jelikož je to nejpřizpůsobivější metoda a hodí se pro většinu snímků.
 
 
 
 
 
9.Určíme černý a bílý bod.
 
Táhni konce křivky nahoře a dole směrem ke stranám histogramu. Ty udávají jeho rozsah, všimni si, že světlá mista zústávaji beze změn, ale kontrast v tmavých místech se zlepšil
 
 
 
 
10.Urči poloměr a práh.
 
Nastavení  velikosti poloměru a prahu se zvyšuje lokalní kontrast, címž se zlepšují hladiny detajlů na malých částech obrázku. Vysoky práh nám dá vyšši kontrast, ale může take udělat haloefekty. Příliš nízký poloměr udělá snímek plochým.
 


 
 
11. Editace krivky.
 
Vytvoříme otočenou S-křivku, abychom zesílili kontrast ve stínech i světlých místech.
 
 
 
 
12. Porovname se základnimi snimky.
 
Než se pustíme do dalších úprav, otevřeme si původni snímky z kterých jsme skládali. Můžeme zkonstatovat, že tmavá místa jsou barevnější a světlá prokreslenější. Malé úpravy hladin a odstínu se sytostí můžou znatelně vylepšit promlematická mista 
na obrázku.
 
 
 
13.Označ si nejsvětlejší místa.
 
Aby okraj nebyl tak markantni změkcime ho přechodem 50 pixelů. Doupravíme pomocí hladin světlá místa na obrázku a tmavá odstinem a sytostí, aby lépe barevně odpovídala originálu.
 








 
87068 visitors...
=> Do you also want a homepage for free? Then click here! <=